Podrobnosti

Kategorie: Cyklistické vyjížďky

Zveřejněno: 27. 12. 2011 21:39

Napsal Jiří Vaněk

Zobrazení: 1408

Jaro 2011: Pjeer měl z jara všechno dotočeno. Sbíral už jen nějaké ty lvy a vázy po filmových festivalech a tak se po dlouhé době uvolil vyrazit se mnou na Rudou Řiť.  Plán byl jet terénem podle Sázavy někam -  kam až dorazíme a zase zpátky.  Detaily jsme vymýšleli cestou a nakonec z toho vyšlo tohle:

Praha – Sázava – Český Šternberk -  Kácov. V lese nad Kácovem se náhle objevila bouřka. Byla tak rychlá, že jsme nestihli nikam dojet a snažili se zachránit v lese.  Je to nejhezčí fotka. Petr lpěl přísně na rudořitích pravidlech a proti dešti a zimě nic neměl. Pytel od odpadků na větvi příliš deštík neodclonil a cigaretka nezahřála. Vypadal, že umře. Já si z baťůžku vytáhl všechny ty různé návleky a pláštěnky a ani tak to nic moc nebylo. V kácovské hospodě následovaly grogy a klepačka.  Ještě mokří jsme pokračovali po červené do Zruče a dál až do Ledče (nocleh Penzion pod Hradem). Ráno podle vody do Sluneční zátoky Rychlých šípů (pomník J. Foglara) a pěkným krosem do kempu na Stvořidlech. Ranní G hodně chutnalo. Trempské vtípky a foto s lesním mužem – zábava ve zdejší hospodě kolem 10h byla už v plném proudu. Obdivuji tyhle hochy od Bobří řeky.   Na pravém břehu terénem do Číhoště ke kostelu a pomníku pátera Toufara. Nečekaně je zde také geometrický střed České republiky, jak si může každý snadno doma s pravítkem ověřit. Dál asfaltem do Malešova a terénem do Kutné Hory.  Návrat přes Kolín, Velim, Pečky, Český Brod do Prahy. Nejlepším pivem na trase vyhodnocen Kácovský kvasničák.

Podzim 2011: Obvykle máme jen jednu Řiť do roka. Ale letos jsme se výjimečně s Petrem na té první nepohádali, tak jsme mohli jet ještě jednu, tentokrát na silničkách. Trasa byla opět pohodová - okresní a navíc počasí bez vady, přesto moje emoce nakonec tekly proudem. Vyjeli jsme z Kolína, přes Starý Kolín okolo Kutné Hory na jih.  U Nových Dvorů nás dohnala bouřka, ale byli jsme rychlejší a hospodu jsme zařadili s předstihem. Chutný Kácov, průtrž z okna – dobře naladěni jsme se vrhli na osychající asfalt.  Dojezd na večer jen do Ledče, shodou okolností jsme dali stejný penzion jako na jaře. Stali jsme se štamgasty.

 Ráno blankytné nebe a svěží vzduch, po okreskách pořád na jih přes Želiv (klášter s vlastním pivovarem) a Červenou Řečici, kde na hradě právě probíhalo slámování – čili vyrábění čehokoliv ze slámy – vyzkoušel jsem jízdní kolo – nic moc, tenhle materiál asi karbon nenahradí.  V Pelhřimově na náměstí se Petrovi povedla pěkná fotka se dvěmi exkluzivními tlusťochy – v dnešní době ale žádná vzácnost. Aspoň víme proč jezdíme na kole. Ještě pohoda u zámku v Žirovnici a pak mi na 5 kilometrech před Malým Ratmírovem prdly postupně dva dráty v zadním kole. Chytl jsem lehkého nerva. Petr čekal samozřejmě až v hospodě, kde měl přednášku pro mladšího bratra: Proč jezdím na starém krámu, když mám doma Tarmaca (To bych taky rád věděl). Nervózní dojezd přes Jinřichův Hradec a megales u Lužnice, kde jsme dali terénní vložku a pořádný pytel vinou mé drobné navigační chyby. Dojezd za tmy do Veselí a trošku nervy se sháněním ubytování.  Ráno na sever, Petr byl lehce z formy po večerních panáčcích. K prasklým drátům se přidala včela, která mě bodla do rtu. Zdálo se mi, že z toho má Petr srandu, tak jsem konečně pořádně vytekl a ujel mu. Uklidnil jsem se až ve Vlašimi. Petr říkal, že už ví, co to znamená: „ Vyrazil, jako když ho píchla vosa“. Společný dojezd do Prahy přes Český Šternberk, Stříbrnou Skalici a Babice. 

{jcomments on}Včelí tlamo-úl

• Předchozí
• Následující