Podrobnosti

Kategorie: Cyklistické vyjížďky

Zveřejněno: 14. 5. 2014 20:40

Napsal ssg Déňa

Zobrazení: 5709

Obrazem zde : foto

Rudořiťci: Pjeer na Treku (foto), Tomáš na Festce (navigace), já na eRBéčku (press)

Najeté km: 175-230 km

Tento ročník byl v lecčems netypický:

• Chyběl jeden ze dvou zakládajících členů
• Nechyběl ženský element neb do sestavy jsem se vnutila já
• Batohem jsem porušila svatou zásadu minimalismu
• Nevyráželo se rovnou z Prahy
• Byl naplánován 1. nocleh

1.den

Masaryčka - dlouho plánovaná akce Řiť začíná. S podporou vlaku dorážíme do Rakovníka, přestupujem do nádražní restaurace. Po několika kouscích vyrážíme kolem Rakovnického potoka do lesů. Petr jede najisto, oběd chcem dát v  osvědčené hospodě Na Cháti v Jesenici.  Maj zavřeno. Nepohrdáme hotelem kousek dál na trase. Z terasy je výhled na Doupovské vrchy.

Než můžeme znovu vyrazit, je třeba odstranit defekt. Petrova nová designová retro pumpička funguje jak má. Tomáš si mezi tim zvládá zdřímnout po včerejší proflámované noci. Pokračujem.

Sjezdem, kterým si troufá jen Tomáš, vjíždíme do Rabštejna. Zdržuju, kochám se, ale kluci dávaj celkem otevřeně najevo preferenci další zastávky v pivovaru v Chyši. Uspokojeni vyrážíme do cíle dnešní etapy - penzionu Sedlec - na samé hranici vojenského újezdu Hradiště. Dojíždíme se setměním. Natěšeni na zítřek strávený cykloturistikou po prostoru se dozvídáme, že probíhá vojenské cvičení.

2. den

Ráno se probouzíme do mlhy, ale aspoň neprší. Zkoušíme proniknout do prostoru, ale nakonec měknem. Vyznačenou cyklotrasu vedoucí po malých zapomenutých silničkách po obvodu újezdu co to jde zpestřujeme bajkovými vsuvkami.

V Klášterci dáváme oběd, opravujem lanko přehazovačky, pořizujem kompromitující fotodokumentaci zachycující pokus o krádež kola a mapu.

Držíme se Ohře, jen těžko odoláváme pokušení zapíchnout to ve stylové hospůdce na trase jen malý kousek za Kláštercem. V Dubině se oddělujem od řeky, začínáme stoupat, výškové metry dávaj zabrat. Poposedávám, snažím se ulevit již nepochybně rudé řiti. Vjíždíme do prostoru, byť jen na jeho samý okraj. Zpět do civilizace vjíždíme ve Stružné.

Blíží se večer, je čas najít nocleh. Určitou šanci skýtá Bochov – maloměsto na Karlovarské. Kluci neomylně míří k hotelu U Slunce na náměstí. Už z dálky pochybuju o správnosti této volby. Vnitřní prostory můj první dojem neomylně potvrzují. V poslední naději zkouším privat na druhé straně náměstí, je obsazen. V noci z neděle na pondělí. Jen únava, alkohol a z toho pramenící euforie mi usnadňují vzít náš dnešní domov na milost.

3. den

Tomáš vstává za svítání, jede do Žlutic na vlak do Prahy. My s Petrem máme značně pomalejší rozjezd. Jen co za námi zapadnou dveře jednohvězdičkového hotelu, začíná lejt. Po chvíli strávené v autobusové zastávce bereme za vděk hospodou. Naštěstí vedlejší, která měla včera zavřeno. Dáváme první pivo, kořalku, druhý pivo, polívku. Z okna pozorujem provazce vody. Petr lepí předevčírem píchlou duši.

Poté, co se zdá, že přestalo pršet, kvapně vyrážíme. Po chvíli zase začíná. Prosazuju jízdu terénem, ale je to čím dál těžší. Petra to k silnici vyloženě táhne. Později odpoledne po pěší turistice roklí, pasekou a v závěru rozbláceným řepkovým polem s blesky nad hlavou to k ní táhne i mě. Vynořujem se v Jesenici, Na Cháti je stále zavřeno. Petrovi zase uchází duše, druhá lepená dnes ráno taky. Je pondělí pět odpoledne, hrdinství jde stranou, nasedáme na vlak, čímž se připravujem o posledních 20 silničních kilometrů. Vůbec mi to nevadí. Původně zamýšlený cíl – osvědčenou rakovnickou nádražku – dobýváme s podporou vlaku. Vítaj nás tam jako staré známé...

Po pár dnech zregenerováno, řiť zhojena. Tak kdy a kam příště? Ještě párkrát a třeba to dokážu taky bez batohu...

stažení fotek : http://uloz.to/x1tWDj5o/rr-14-zip

• Předchozí
• Následující